Jazyky starověku · přehled
Rodokmen písem
Od egyptských hieroglyfů k latince, arabskému písmu a dévanágarí
Písmo vzniklo nezávisle jen několikrát: v Mezopotámii, v Egyptě (možná z podnětu Mezopotámie), v Číně a v Mezoamerice. Většina abeced světa – latinka a cyrilice, hebrejské a arabské písmo a podle převládajícího výkladu i písma Indie – má však jediného předka: znaky, které si ve 2. tisíciletí př. n. l. semitsky mluvící lidé vypůjčili z egyptských hieroglyfů.
Kolikrát lidé vynalezli písmo
Písmo, které dokáže zapsat cokoli, co se dá říct, vzniklo podle většiny badatelů nezávisle jen několikrát. Nejstarší doklady pocházejí z Mezopotámie, kde se v Uruku kolem let 3300–3100 př. n. l. objevily tabulky s obrázkovými znaky, a z Egypta, kde se písmo objevuje na konci 4. tisíciletí př. n. l.; zda Egypťané myšlenku psaní převzali z Mezopotámie, není rozhodnuto. Nezávisle na nich vzniklo čínské písmo, doložené od 13. století př. n. l., a v Mezoamerice písma, z nichž nejlépe známe mayské (od 3. století př. n. l.).
Písmo harappské civilizace v povodí Indu (asi 2600–1900 př. n. l.) zůstává nerozluštěné a není jisté ani to, zda zapisovalo jazyk. Další písma vznikla tam, kde lidé o psaní věděli od sousedů: převzali myšlenku, znaky si však vytvořili vlastní. Tak podle převládajícího výkladu vznikla i první abeceda. Ve 2. tisíciletí př. n. l. si semitsky mluvící lidé v Egyptě a na Sinaji vybrali několik egyptských hieroglyfů a každým začali psát jen první hlásku jeho jména: kresba býčí hlavy, semitsky ʾalp, znamenala ʾ, domek (bayt) b. Z tohoto písma pochází přímo či nepřímo většina abeced světa.
Rodina abeced
Rodokmen ukazuje, jak z egyptských znaků vzešly abecedy Evropy, Blízkého východu, Indie i Střední Asie. Plná čára znamená obecně přijatý původ. Přerušovaná čára znamená, že původ je sporný, nebo že písmo od předchůdce převzalo jen vzor či myšlenku, a ne tvary písmen. Znaky u písma jsou ukázka, obvykle jeho první písmena; data jsou přibližná.
- Egyptské hieroglyfykonec 4. tis. př. n. l. – 394 n. l.Znaky pro slova, souhlásky i určovatele. Býčí hlava, dům, voda a hlava v ukázce jsou podle převládajícího výkladu vzory písmen ʾalp, bet, mem a reš.
- Protosinajské a protokanaánské písmoasi 19.–11. st. př. n. l.Nejstarší abeceda: znaky vypůjčené z hieroglyfů, z nichž každý zapisoval jen první souhlásku svého jména. Nápisy ze Sinaje (Serabit el-Chádim), z Egypta (Vádí el-Hól) a z Kanaánu; stáří nejstarších je sporné (asi 1850, nebo až 1550 př. n. l.).
- Ugaritská klínová abeceda14.–13. st. př. n. l.Asi třicet znaků vtlačovaných do hlíny jako mezopotámské klínové písmo. Tvary jsou převážně vlastní (menšina badatelů v nich vidí upravená protokanaánská písmena), pořadí písmen však téměř odpovídá fénické abecedě, takže princip abecedy Ugaritští převzali ze západosemitské tradice. Jedna tabulka zachycuje i druhé pořadí (h, l, ḥ, m…), jaké má etiopské písmo.
- Jihoarabské písmood konce 2. tis. př. n. l. (ustálené asi 800 př. n. l.) do 6. st. n. l.Odštěpilo se od raného (protokanaánského) písma ještě před vznikem fénické abecedy, nejspíš koncem 2. tisíciletí př. n. l.; jakou cestou, není jasné. Má 29 souhlásek. Ukázka je v jihosemitském pořadí h, l, ḥ, m, q.
- Etiopské písmo (fidal)se samohláskami od 4. st. n. l.Zprvu jen souhlásky; za krále Ezany ve 4. století přibyly samohláskové značky a z písma se stala abugida. Na rozdíl od jihoarabské předlohy se píše zleva doprava. Dodnes jím píše amharština a tigrajština.
- Fénické písmood asi 1050 př. n. l.22 písmen jen pro souhlásky, psaných zprava doleva. Féničtí obchodníci je rozšířili po celém Středomoří.
- Paleohebrejské písmood 10.–9. st. př. n. l.Místní podoba fénického písma, jíž se psaly nejstarší hebrejské nápisy; Unicode ho od fénického nerozlišuje. U Židů ho od perské doby vytlačilo písmo aramejské.
- Samaritánské písmoužívá se dodnesPřímý potomek paleohebrejského písma. Samaritáni jím dodnes píší svou Tóru.
- Aramejské písmood 8. st. př. n. l.Nejstarší aramejské nápisy jsou psané fénickým písmem, vlastní tvary se vyvinuly do 8. století. Jako písmo správy Asyrské, Babylonské a Perské říše se rozšířilo od Egypta po Indii a stalo se předkem většiny abeced Asie.
- Hebrejské čtvercové písmood 3. st. př. n. l.Vyvinulo se z aramejského písma perské správy, které Židé přijali místo paleohebrejského. Píše se jím hebrejština a jidiš.
- Nabatejské písmood 2. st. př. n. l.Písmo Nabatejců s centrem v Petře. Z jeho psací podoby se postupně vyvinulo písmo arabské.
- Arabské písmood pozdní antiky (4.–6. st. n. l.)Podle převládajícího výkladu vzniklo z nabatejského, podle menšiny ze syrského písma. S islámem se rozšířilo do velké části Asie a Afriky a je dnes po latince nejrozšířenější abecedou světa.
- Palmýrské písmo1. st. př. n. l. – 3. st. n. l.Písmo karavanního města Palmýry, známé z tisíců nápisů. Zaniklo po dobytí města Římany roku 272.
- Syrské písmood 1. st. n. l.Písmo syrské aramejštiny, literárního a bohoslužebného jazyka křesťanů Blízkého východu. Užívá se dodnes.
- Pahlavská písmaod 2.–1. st. př. n. l.Písma partských a sásánovských Íránců. Mnohá slova se v nich psala aramejsky, ale četla persky (heterogramy).
- Avestské písmood 5.–6. st. n. l.Vzniklo za Sásánovců z knižní pahlavštiny, aby se daly zapsat posvátné texty Avesty. Na rozdíl od předlohy přesně zapisuje samohlásky; ukázka jsou čtyři z nich.
- Sogdské písmoasi 100–1200 n. l.Písmo sogdských kupců na Hedvábné stezce ve Střední Asii.
- Staroujgurské písmood 9. st. n. l.Psací sogdské písmo upravené pro turkické jazyky; psalo se ve svislých řádcích.
- Mongolské písmood 13. st. n. l.Podle tradice ho z ujgurského upravil ujgurský písař Tatatunga, zajatý Čingischánem. Ve Vnitřním Mongolsku se užívá dodnes; aramejská větev tak dosáhla až k Číně.
- Kharóšthíasi 3. st. př. n. l. – 3. st. n. l.Písmo Gandháry, odvozené z aramejského písma perské správy; píše se zprava doleva jako jeho předloha. Samohlásky připojuje k souhláskám znaménky, stejně jako bráhmí.
- Bráhmíod 3. st. př. n. l.Předek většiny písem jižní a jihovýchodní Asie. Většina badatelů soudí, že vzniklo podle vzoru semitského, nejspíš aramejského písma; jiní hájí vznik v Indii samé.
- Dévanágaríod 8. st. n. l.Vzniklo přes guptovské písmo a nágarí. Píše se jím hindština, maráthština, nepálština i sanskrt.
- Tamilské písmotamilské bráhmí od 3. st. př. n. l.Z jižní větve bráhmí. Nejstarší tamilské nápisy jsou psány upraveným bráhmí, dnešní tvary se vyvinuly ve středověku.
- Tibetské písmood 7. st. n. l.Tibetská tradice ho připisuje ministru Thonmi Sambhotovi za krále Songcäna Gampa; předlohou bylo podle badatelů pozdní guptovské písmo severní Indie či Nepálu.
- Řecká abecedaod 8. st. př. n. l.Fénická písmena pro souhlásky, které řečtina neměla (hlavně hrdelní), použili Řekové pro samohlásky. Vznikla první abeceda, která soustavně zapisovala souhlásky i samohlásky.
- Etruská abeceda a staroitalská písmaod asi 700 př. n. l.Etruskové převzali abecedu od Řeků z Euboie usazených v Itálii. Podle převládajícího výkladu z ní vzešly i abecedy dalších jazyků Itálie, například oskičtiny, umberštiny a venetštiny.
- Latinkaod 7.–6. st. př. n. l.Podle převládajícího výkladu vznikla z etruské abecedy. S Římem a později s církví se rozšířila po Evropě a dnes je nejrozšířenějším písmem světa.
- Ogamod 4. st. n. l.Irské písmo z čárek a zářezů podél hrany kamene. Tvary nemá z jiného písma; soustava hlásek podle většiny badatelů vychází z latinské abecedy, jiní uvažují o runách nebo řečtině.
- Runyod 2. st. n. l.Předlohou bylo některé ze severoitalských písem, nebo latinka; které, je sporné. Nejstarší jisté nápisy jsou z Dánska a severního Německa. Podle prvních šesti znaků se řada run nazývá futhark.
- Gótské písmo4.–6. st. n. l.Vytvořil ho biskup Wulfila pro překlad bible, převážně podle řecké abecedy, s několika písmeny z latinky a snad i z run.
- Koptské písmood 3. st. n. l.Řecká abeceda doplněná o šest až sedm písmen z démotického písma (například ϣ š, ϥ f) pro egyptské hlásky, které řečtina neměla.
- Hlaholiceasi 862–863Vytvořil ji Konstantin (Cyril) pro moravskou misi. Tvary jsou svébytné, ale asi polovina písmen podle převládajícího výkladu vychází z ozdobně přetvořené řecké minuskule; u ostatních se uvažuje o hebrejském či samaritánském vlivu.
- Cyrilicekonec 9. – začátek 10. st.Vznikla v Bulharsku z řecké abecedy. Písmena pro slovanské hlásky, které řečtina neměla (například Ж, Ш, Ц, Ч), převzala podle převládajícího výkladu z hlaholice.
- Arménské písmoasi 405 n. l.Vytvořil ho Mesrop Maštoc. Podle převládajícího názoru je pořadím písmen i řadou tvarů inspirováno řeckou abecedou; znaky pro arménské hlásky, které řečtina neměla, jsou jiného původu.
- Gruzínské písmonejstarší nápisy z 5. st. n. l.Původ je sporný: pořadí písmen a jejich číselné hodnoty odpovídají řecké abecedě, tvary jsou vlastní. Nejstarší datované nápisy jsou z 5. století (Bir el-Kutt u Betléma, Bolnisi). Ukázka je ve starém písmu asomtavruli.
Rodokmen je zjednodušený: písma se ovlivňovala i napříč větvemi a o mnoha přechodech se badatelé přou v podrobnostech. Středověká písma (například mongolské) jsou uvedena jen tam, kde ukazují, kam až starověké větve dosáhly.
Jak se abeceda šířila a měnila
První abecedy zapisovaly jen souhlásky. Semitským jazykům to stačilo, protože význam slova nesou hlavně souhlásky kořene: ze souhlásek m-l-k je fénické mlk, hebrejské melech i arabské malik, „král“. Takovému písmu se odborně říká abdžad. Samohlásky se později začaly naznačovat písmeny pro souhlásky ʾ, h, w a j a v hebrejštině, syrštině a arabštině nakonec i tečkami a čárkami nad písmeny a pod nimi.
Když Řekové v 8. století př. n. l. převzali fénické písmo, použili písmena pro souhlásky, které řečtina neměla (hlavně hrdelní), pro samohlásky: z ʾalp se stala alfa, z ʿain omikron. Tak vznikla abeceda v užším smyslu, v níž mají samohlásky stejné místo jako souhlásky. Z řeckých místních abeced vzešla etruská abeceda a z ní latinka; v pozdní antice a raném středověku bylo řecké písmo předlohou či vzorem pro gótské, koptské a arménské písmo, hlaholici a cyrilici.
Na východ se abeceda šířila hlavně v aramejské podobě. Aramejština byla jazykem správy Asyrské, Babylonské a Perské říše a její písmo převzali lidé od Egypta po Indii. V Indii vznikl třetí typ písma, abugida: každý znak souhlásky obsahuje samohlásku a (𑀓 ka) a jiné samohlásky se k němu připojují znaménky (𑀓𑀺 ki). Podobně funguje etiopské písmo, které samohláskové značky dostalo ve 4. století n. l.; zda pod vlivem indických písem, se neví.
Pozoruhodně stálé zůstalo pořadí písmen. Cvičné tabulky z Ugaritu ze 14.–13. století př. n. l. mají téměř totéž pořadí jako fénická abeceda a to se v hrubých rysech udrželo v hebrejském, řeckém i latinském písmu: A, B, G (latinské C), D… Druhé staré pořadí, začínající h, l, ḥ, m, žije v etiopském písmu.
Další kořeny
Klínové písmo, čínské znaky a mezoamerická písma (z nich nejznámější mayské) patří spolu s egyptskými hieroglyfy k písmům, která podle většiny badatelů vznikla nezávisle. Anatolské hieroglyfy a krétská písma se objevila ve světě, kde se už psalo; podnět zvenčí je u nich možný, znaky však mají vlastní. Z těchto kořenů vzešla převážně písma pro slova a slabiky a kromě čínských znaků všechna zanikla.
- Klínové písmoasi 3300 př. n. l. – 1. st. n. l.Vzniklo v Uruku z obrázkových znaků na účetních tabulkách. Znaky zapisovaly slova i slabiky. Písmo vzniklo nejspíš pro sumerštinu (jazyk nejstarších tabulek je sporný) a písaři ho později převzali pro řadu dalších jazyků Předního východu.
- Akkadské klínové písmood pol. 3. tis. př. n. l.Akkaďané převzali sumerské znaky a akkadská slova jimi psali po slabikách, vedle sumerských znaků pro celá slova. Ukázka: slabiky a, e, i, u.
- Chetitské klínové písmoasi 17.–12. st. př. n. l.Chetité převzali klínové písmo ze starobabylonské Mezopotámie, patrně přes severní Sýrii. Vedle chetitských slabik (v ukázce a, ma, nu, za) užívali sumerogramy a akkadogramy.
- Elamské klínové písmood konce 3. tis. př. n. l.Elamité převzali akkadské klínové písmo. V perské říši se jím vedly úřední záznamy, například tisíce tabulek z Persepole.
- Staroperské klínové písmo6.–4. st. př. n. l.Vypadá jako klínové písmo, ale je to jiný systém: 36 hláskových znaků, jejichž tvary ani hodnoty nepocházejí z babylonského písma. Většina badatelů ho pokládá za vědomě vytvořený nový systém; od klínového písma převzalo jen podnět a techniku; uspořádání blízké abecedě se často vysvětluje vzorem aramejského písma.
- Anatolské (luvijské) hieroglyfyasi 14.–8. st. př. n. l.Vlastní obrázkové písmo Anatolie, asi pět set znaků pro slova i slabiky, jímž se psala luvijština. S egyptskými hieroglyfy ho spojuje jen název. Znak 𔐀 znamená „já“.
- Lineární písmo Aasi 1800–1450 př. n. l.Slabičné písmo mínojské Kréty. Znaky umíme přibližně vyslovit podle lineárního písma B, jazyk však neznáme. Vedle něj se na Krétě užívalo i krétské hieroglyfické písmo.
- Lineární písmo Basi 1450–1200 př. n. l.Mykénští písaři upravili lineární písmo A pro řečtinu. Rozluštil ho roku 1952 Michael Ventris; zaniklo s mykénskými paláci. Ukázka: slabiky a, e, i, o, u.
- Kyperskomínojské písmoasi 16.–11. st. př. n. l.Nerozluštěné písmo Kypru doby bronzové, podle převládajícího názoru odvozené z lineárního písma A.
- Kyperské slabičné písmo11.–4. st. př. n. l.Řekové na Kypru jím psali řecky ještě v době, kdy jinde v Řecku vládla abeceda. S lineárním písmem B je příbuzné, není však z něj odvozené.
- Čínské znakyod 13. st. př. n. l.Nejstarší doklady jsou šangské věštebné kosti. Jediné z nezávisle vzniklých písem, které se užívá dodnes. Převzalo je Japonsko, Korea i Vietnam a v Japonsku z nich vzešla slabičná písma.
- Mayské písmood 3. st. př. n. l.Logogramy a slabičné znaky. Patří k mezoamerické písemné tradici, k níž se řadí i zapotécké nápisy z Oaxaky; vztahy mezoamerických písem nejsou vyjasněné. Mayské znaky (kromě číslic) v Unicode zatím nejsou.
- Písmo Induasi 2600–1900 př. n. l.Krátké nápisy hlavně na pečetích, v průměru asi pět znaků. Nerozluštěné; není jisté ani to, zda zapisují jazyk. Souvislost s pozdějším bráhmí se neprokázala. V Unicode není.
Kořeny nejsou navzájem propojené, protože jejich příbuznost se nepodařilo prokázat. Egyptské hieroglyfy stojí v čele rodokmenu abeced výše.
Jedno slovo, mnoho písem: král
Slovo „král“ se vyskytuje v textech téměř všech starověkých kultur, a proto se hodí ke srovnání písem. Kde písmo mělo znak pro celé slovo, psali ho často i písaři jiných jazyků a četli ho po svém. Řádky jsou seřazené zhruba podle stáří dokladů.
| jazyk (písmo) | zápis | přepis | poznámka |
|---|---|---|---|
| sumerština (klínové písmo) | 𒈗 | lugal | doslova „velký muž“: lu₂ „člověk“ a gal „velký“ |
| egyptština (hieroglyfy) | 𓇓𓏏𓈖 | nswt | rostlina sw stojí napřed, čte se však n-sw-t; v titulu nswt-bjtj „král Horního a Dolního Egypta“ |
| akkadština (klínové písmo) | 𒈗 | šarrum | týž sumerský znak LUGAL, čtený akkadsky; slovo se dalo psát i po slabikách (šar-ru-um) |
| chetitština (klínové písmo) | 𒈗 | ḫaššuš | opět znak LUGAL jako sumerogram; chetitské čtení známe z řídčích zápisů po slabikách |
| mykénská řečtina (lineární písmo B) | 𐀷𐀙𐀏 | wa-na-ka | wanax „vládce“, u Homéra ἄναξ; slovo qa-si-re-u, předek pozdějšího basileus, označovalo jen místního hodnostáře |
| stará čínština (čínské znaky) | 王 | wáng (dnešní čtení) | znak je doložen už na věštebných kostech; podle rozšířeného výkladu zobrazoval čepel sekery, odznak moci |
| féničtina (fénické písmo) | 𐤌𐤋𐤊 | mlk | jen souhlásky; samohlásky se doplňují podle příbuzných jazyků (asi milk) |
| hebrejština (hebrejské písmo) | מֶלֶךְ | melech | tečky a čárky pod písmeny jsou samohláskové značky, přidávané až od raného středověku |
| aramejština (aramejské písmo) | 𐡌𐡋𐡊𐡀 | malkā | koncové -ā (písmeno ʾ) má funkci členu: „ten král“ |
| staroperština (staroperské klínové písmo) | 𐎧𐏁𐎠𐎹𐎰𐎡𐎹 | xšāyaθiya | v nápisech ho může nahradit logogram 𐏋; odtud dnešní šáh |
| řečtina (řecká abeceda) | βασιλεύς | basileús | u Homéra ještě vedle staršího ἄναξ |
| latina (latinka) | REX | rēx | příbuzné se sanskrtským rājan i keltským -rīx ve jménech, jako je Vercingetorix |
| sanskrt (dévanágarí) | राजन् | rājan | 1. pád rājā; ve východním prákrtu Ašókových nápisů lājā |
| středoperština (pahlavské písmo) | 𐭬𐭫𐭪𐭠 | MLKA, čteno šāh | aramejské slovo zapsané v perském textu, ale čtené persky (heterogram) |
| klasická mayština (mayské písmo) | (v Unicode není) | AJAW, a-ja-wa | „pán, vládce“; titul kʼuhul ajaw, „posvátný pán“, nosili králové klasického období |
| gótština (gótské písmo) | 𐌸𐌹𐌿𐌳𐌰𐌽𐍃 | þiudans | od þiuda „lid, národ“ |
| geʽez (etiopské písmo) | ንጉሥ | nəguś | odtud etiopský titul negus; každý znak je slabika |
| arabština (arabské písmo) | مَلِك | malik | stejný semitský kořen m-l-k jako ve féničtině, hebrejštině a aramejštině |
| stará severština (stará dánština) | ᚴᚢᚾᚢᚴᛦ | kunukʀ | konungr; tak nazývají runové kameny v Jellingu (10. st.) krále Gorma a Haralda. Mladší futhark neměl zvláštní runy pro o a g |
| čeština (latinka) | král | – | z vlastního jména Karel, podle Karla Velikého (praslovansky *korľь); stejného původu je polské król a ruské король |
Zdroje a další četba
- Peter T. Daniels, William Bright (ed.): The World's Writing Systems. Oxford University Press 1996.
- Stephen D. Houston (ed.): The First Writing. Script Invention as History and Process. Cambridge University Press 2004.
- Joseph Naveh: Early History of the Alphabet. An Introduction to West Semitic Epigraphy and Palaeography. Magnes Press, Jeruzalém 1982.
- Andrew Robinson: The Story of Writing. Alphabets, Hieroglyphs and Pictograms. Thames & Hudson, 2. vyd. 2007.
- Florian Coulmas: The Writing Systems of the World. Blackwell 1989.