Starověké Řecko

Paláce Kréty a Mykén

Ve 2. tisíciletí př. n. l. vznikly na Krétě paláce mínojské civilizace (Arthur Evans ji pojmenoval podle bájného krále Mínóa) a na řecké pevnině opevněná sídla v Mykénách, Pylu nebo Thébách. Kolem roku 1450 př. n. l. se Knóssu zřejmě zmocnili mykénští Řekové.

Kolem roku 1200 př. n. l. mykénské paláce zanikly a s nimi i písmo. Následovala staletí, z nichž se v Řecku nedochoval žádný nápis; jen na Kypru se řečtina dál psala kyperským slabičným písmem. Písmo se do Řecka vrátilo až v 8. století př. n. l. – tentokrát jako abeceda.

Písma egejské doby bronzové

Mínójci psali lineárním písmem A (asi 1800–1450 př. n. l.). Jeho znaky se podobají pozdějšímu lineárnímu písmu B, takže se dají přibližně vyslovit, jazyk však neznáme, a text proto zůstává nesrozumitelný. Ještě záhadnější je disk z Faistu s otisky 45 různých znaků vtlačených razidly; je to jediný takový předmět a rozluštit ho zatím nelze. Vedle lineárního písma A se na Krétě užívalo i krétské hieroglyfické písmo.

Mykénští písaři upravili lineární písmo A pro řečtinu. Vzniklo lineární písmo B: asi 90 slabičných znaků a k tomu obrázkové znaky pro zboží a zvířata. Dochovaly se tisíce hliněných tabulek, hlavně z Knóssu a Pylu – ne proto, že by se měly uchovat, ale proto, že je vypálil požár, který paláce zničil.

Rozluštění: architekt Michael Ventris

Od roku 1900 odkrýval tabulky v Knóssu britský archeolog Arthur Evans, který obě písma pojmenoval. Americký archeolog Carl Blegen našel roku 1939 archiv v Pylu. Americká filoložka Alice Koberová ve 40. letech ukázala, že slova v lineárním písmu B mění koncovky – jazyk se tedy skloňoval – a roku 1948 sestavila první tabulku znaků se společnou souhláskou nebo samohláskou.

Michael Ventris, architekt, který se o písmo zajímal od chlapectví, na její práci navázal a sestavil úplnou mřížku slabik podle toho, které znaky se střídají. Když do ní zkusmo dosadil místní jména z Kréty, například ko-no-so (Knóssos), začala se objevovat řecká slova. Objev ohlásil 1. července 1952 v rozhlase BBC a spolu s filologem Johnem Chadwickem ho roku 1953 publikoval. Brzy nato ho potvrdila nově nalezená tabulka z Pylu, kde slovo ti-ri-po stojí vedle obrázků trojnožek. Ventris zahynul roku 1956 při autonehodě ve 34 letech.

Abeceda se samohláskami

V 8. století př. n. l. převzali Řekové fénické písmo. Některá fénická písmena označovala souhlásky, které řečtina neměla, a Řekové je využili pro samohlásky: z ʾalp se stala alfa, z he epsilon, z ʿain omikron. Poprvé tak vzniklo písmo, které soustavně zapisovalo souhlásky i samohlásky. Řekové přidali i nová písmena, například φ, χ, ψ a později ω.

Jednotlivá řecká města měla vlastní místní abecedy. Západní, euboiská varianta se přes řecké osady v Itálii dostala k Etruskům a od nich k Římanům – proto latinka dává písmenům H a X jiné hodnoty než řecká abeceda. Atény přijaly iónskou abecedu, z níž vychází dnešní řecké písmo, roku 403/402 př. n. l.

Nářečí a společný jazyk

Starověká řečtina neměla jednu spisovnou podobu. Homérovy eposy jsou v umělé směsi převážně iónských a aiolských tvarů, dórština se ozývala ve sborové lyrice, attičtina Atén se stala jazykem tragédie (ve sborech s dórským zabarvením) a klasické prózy – Thúkydida, Platóna a řečníků; Hérodotos však psal iónsky.

Po výbojích Alexandra Velikého se z attičtiny s iónskými prvky vyvinula společná řečtina, koiné, jazyk obchodu a správy od Egypta po Indii. V koiné je napsán i Nový zákon. Z ní vede přímá cesta přes byzantskou řečtinu k dnešní řečtině.

Demokracie na střepech

V Aténách mohl sněm jednou za rok rozhodnout, že se bude hlasovat o vypovězení občana, který se zdál nebezpečný. Hlasující pak odevzdali střep keramiky (ostrakon) se jménem; kdo dostal nejvíc hlasů a hlasovalo-li aspoň 6 000 lidí, musel na deset let odejít. Tisíce dochovaných střepů svědčí o rozšíření písma, některé však popsali předem písaři: asi 190 střepů se jménem Themistoklovým napsalo jen čtrnáct rukou.

Z řeckého písma až na Velkou Moravu

Roku 863 přišli na Velkou Moravu soluňští bratři Konstantin (Cyril) a Metoděj, vyslaní byzantským císařem. Konstantin pro slovanský jazyk vytvořil nové písmo, hlaholici; řada jejích písmen vychází podle převládajícího výkladu z řecké minuskule. Po vyhnání Metodějových žáků z Moravy vzniklo v Bulharsku písmo založené přímo na řecké abecedě – cyrilice, kterou dnes píše ruština, ukrajinština, bulharština či srbština.

Kyjevské listy z 10. století, obvykle pokládané za nejstarší dochovaný hlaholský rukopis, vznikly pravděpodobně v Čechách nebo na Moravě; předloha textu snad sahá do velkomoravské doby.