Jazyky starověku
Stránky o civilizacích starověku zaměřené na jazyk a písmo: dějiny, ukázky znaků, rozluštění, fotografie. Na začátku jsou dva přehledy: rodokmen písem a slovníček pojmů.
Rodokmen písemOd egyptských hieroglyfů k latince, arabskému písmu a dévanágaríPísmo vzniklo nezávisle jen několikrát: v Mezopotámii, v Egyptě (možná z podnětu Mezopotámie), v Číně a v Mezoamerice. Většina abeced světa – latinka a cyrilice, hebrejské a arabské písmo a podle převládajícího výkladu i písma Indie – má však jediného předka: znaky, které si ve 2. tisíciletí př. n. l. semitsky mluvící lidé vypůjčili z egyptských hieroglyfů.
Slovníček pojmůDruhy písem, znaky, směr psaní a obory, které je zkoumajíAbdžad, abugida, determinativ, bústrofédon, palimpsest: stránky o písmech starověku se neobejdou bez odborných pojmů. Tento slovníček je vysvětluje na příkladech, převážně z nápisů a rukopisů, o nichž píšeme u jednotlivých civilizací.
Sumer a AkkadMezopotámie · asi 3300–539 př. n. l.V Mezopotámii, zemi mezi Eufratem a Tigridem, vzniklo kolem roku 3300 př. n. l. jedno z nejstarších písem světa. Klínovým písmem se tři tisíciletí zapisovala sumerština, jazyk bez známých příbuzných, i semitská akkadština, řeč Babylóňanů a Asyřanů – a v něm se dochovala i nejstarší velká epická báseň, Epos o Gilgamešovi.
Starověký EgyptŘíše na Nilu · asi 3100–30 př. n. l.Egyptština patří k jazykům s nejdelší doloženou historií: první nápisy pocházejí z doby kolem roku 3200 př. n. l. a její poslední podoba, koptština, zní dodnes v bohoslužbách egyptských křesťanů. Hieroglyfy rozluštil v roce 1822 Jean-François Champollion; čeští egyptologové už přes šedesát let zkoumají pyramidové pole v Abúsíru.
Starověká IndieIndický subkontinent · od pečetí z údolí Indu po indické čísliceNa indickém subkontinentu vznikla soustava znaků, kterou se dodnes nepodařilo přečíst, i jedna z nejpřesnějších ústních tradic světa: hymny Rgvédu se po staletí předávaly zpaměti. Sanskrt, jazyk védů a Pániniho gramatiky, přivedl evropské učence k objevu indoevropské jazykové rodiny. Z písma bráhmí, jímž dal král Ašóka ve 3. století př. n. l. tesat své nápisy, pochází většina písem jižní a jihovýchodní Asie a z číslic bráhmí i ty, kterými píšeme čísla dnes.
ChetitéŘíše Chatti v Anatolii · asi 1650–1180 př. n. l.Chetité vybudovali v době bronzové na anatolské náhorní plošině říši, která soupeřila s Egyptem, Mitanni i Asýrií. Jejich jazyk, chetitština, je nejstarším doloženým indoevropským jazykem – a rozluštil ho český orientalista Bedřich Hrozný.
Starověká ČínaPovodí Žluté řeky · od věštebných kostí po kancelářské písmoZe čtyř písem, která podle většiny badatelů vznikla nezávisle na ostatních (klínopisu, egyptských hieroglyfů, čínských znaků a mayského písma; u egyptských hieroglyfů se uvažuje i o podnětu z Mezopotámie), se nepřetržitě dodnes používají jen čínské znaky, a to přes tři tisíce let. Jejich nejstarší rozsáhlé doklady jsou otázky, které si šangští králové kolem roku 1200 př. n. l. kladli nad praskajícími kostmi. Od nich vede souvislá cesta přes nápisy na bronzu, bambusové knihy a pečetní písmo sjednocené říše až ke kancelářskému písmu dynastie Chan, jehož tvary se už blíží dnešním znakům.
FéničanéPobřeží Levanty a Středomoří · asi 1200–146 př. n. l.Féničané, obchodníci a mořeplavci z Týru, Sidónu a Byblu, rozšířili po celém Středomoří písmo o pouhých dvaadvaceti znacích. Z fénické abecedy vzešla řecká alfabeta, z ní latinka i cyrilice – a přes aramejštinu také hebrejské a arabské písmo. I písmena, jimiž je psán tento text, mají fénické předky.
Hebrejci a AramejciLevanta · od Gezerského kalendáře po obnovenou hebrejštinuHebrejština a aramejština jsou dva příbuzné semitské jazyky, kterými je psána hebrejská Bible. Hebrejsky se mluvilo v izraelském a judském království doby železné, aramejsky nejprve v aramejských státech Sýrie a později v úřadech velkých říší od Egypta po Střední Asii. Z aramejského písma vzešlo hebrejské čtvercové písmo i písmo syrské a arabské. Hebrejština přestala být v pozdní antice mateřským jazykem, psala se však dál a koncem 19. století se znovu stala jazykem každodenní řeči.
Starověké ŘeckoEgejský svět · od mykénských paláců po helénismusŘečtina má ze všech živých indoevropských jazyků nejdelší písemně doloženou historii: od mykénských tabulek z 15.–14. století př. n. l. až po dnešní řečtinu. Zapisovala se nejprve slabičným lineárním písmem B, které v roce 1952 rozluštil architekt Michael Ventris, a od 8. století př. n. l. abecedou převzatou od Féničanů – první abecedou, která soustavně zapisovala i samohlásky.
KeltovéEvropa · od lepontských nápisů po ogamKeltskými jazyky se ve starověku mluvilo od Pyrenejského poloostrova po Malou Asii, vlastní písmo si však jejich mluvčí na pevnině nevytvořili. Psali písmy sousedů: etruským v Alpách, iberským ve Španělsku, řeckým a latinským v Galii. Dochovaly se hlavně krátké nápisy, jména na mincích, kalendář a několik olověných kleteb; v Irsku vzniklo písmo z čárek, ogam. Latinský název Čech, Bohemia, se odvozuje od keltských Bójů. Pevninská keltština zanikla, irština, velština a bretonština žijí dodnes.
EtruskovéEtrurie · od prvních nápisů kolem 700 př. n. l. po zánik jazyka na přelomu letopočtuEtruská města patřila před vzestupem Říma k nejmocnějším v Itálii a podle převládajícího výkladu od nich Římané převzali abecedu, ze které vzešla latinka. Etruština není indoevropský jazyk; za její jediné doložené příbuzné se dnes pokládají rétština z Alp a lémnoština z ostrova Lémnos. Asi 13 000 nápisů umíme přečíst, protože písmo pochází z řecké abecedy, ale rozumíme jim jen zčásti. Nejdelší dochovaný text přežil jako obinadla egyptské mumie.
Starověká PersieÍrán · od Kýra Velikého po FerdousíhoPerštinu lze v textech sledovat dva a půl tisíce let: od klínových nápisů perských králů přes středoperštinu sásánovských skalních reliéfů až po dnešní perštinu. Achaimenovská říše přitom mluvila mnoha jazyky. Úředníci psali elamsky a aramejsky a králové dávali své nápisy tesat třikrát, staropersky, elamsky a babylonsky. Právě tyto trojjazyčné nápisy se staly klíčem k rozluštění klínového písma.
Starověký ŘímLatium a Římská říše · od prvních nápisů po románské jazykyLatina byla zprvu řečí malého kraje kolem Říma. S římskou mocí se rozšířila po Itálii a po západní polovině říše, stala se jazykem práva, vojska a později církve a vzdělanců a z její mluvené podoby vznikly francouzština, španělština, italština, portugalština, rumunština a další románské jazyky. Abecedu, kterou Římané převzali od Etrusků, dnes používá přes tři tisíce jazyků.
Arméni a GruzínciKavkaz · od Maštocovy abecedy po tři gruzínská písmaNa počátku 5. století dostaly dva křesťanské národy jižního Kavkazu vlastní písmo. Arménská abeceda, kterou podle tradice kolem roku 405 sestavil mnich Mesrop Maštoc, i gruzínské písmo, jehož původ je dodnes sporný, se používají bez přerušení přes patnáct set let. Jazyky, které zapisují, spolu nejsou příbuzné: arménština tvoří samostatnou větev indoevropské rodiny, gruzínština patří k malé kartvelské rodině, jejíž příbuznost s jinými jazyky se nepodařilo prokázat.
Germáni a runySeverní a střední Evropa · runy od 2. století, gótská bible ze 4. stoletíGermáni psali nejdříve runami, písmem o 24 znacích, které vzniklo nejspíš v prvních dvou stoletích našeho letopočtu podle některé ze středomořských abeced. Runy ryli do zbraní, šperků a později do kamenů; nejstarší jistě datované nápisy pocházejí z dánských bažin z 2. století. Gótský biskup Wulfila ve 4. století vytvořil pro překlad bible vlastní abecedu podle řecké a gótština se tak stala prvním germánským jazykem s delšími texty. Z jazyků Germánů pocházejí angličtina, němčina, nizozemština i severské jazyky.
AksumEtiopie a Eritrea · od jihoarabských nápisů po živou liturgiiAksumská říše na severu dnešní Etiopie a v Eritreji ovládala v prvních stoletích našeho letopočtu obchod v Rudém moři, razila zlaté mince a stavěla kamenné stély vysoké přes dvacet metrů. Její jazyk geʽez se zapisoval písmem odvozeným z jihoarabského a ve 4. století, v době krále Ezany, přijal toto písmo samohláskové značky. Vzniklo slabičné etiopské písmo, jímž se dodnes píše amharština a tigrajština, a geʽez sám přežil jako posvátný jazyk etiopské a eritrejské církve.
Slované a Velká MoravaStřední Evropa a Balkán · od praslovanštiny po první slovanské knihyRoku 863 přišli na Velkou Moravu z Byzance bratři Konstantin a Metoděj. Konstantin pro slovanskou řeč vytvořil nové písmo, hlaholici, a oba přeložili bohoslužebné knihy do jazyka, kterému dnes říkáme staroslověnština. Byl to první spisovný jazyk Slovanů. Po vyhnání Metodějových žáků z Moravy se jeho písemnictví ujalo Bulharsko, kde vznikla cyrilice, a odtud se šířilo na Rus a po Balkáně; v Chorvatsku se hlaholice udržela až do novověku. Čeština se nakonec začala psát latinkou.
MayovéMezoamerika · od prvních nápisů po pád NojpeténuMayové zanechali jediné předkolumbovské písmo Ameriky, o kterém víme, že dokázalo zapsat cokoli, co se dalo říct, a jediné, které se podařilo z velké části rozluštit. Na stélách, v chrámech a na keramice jsou tisíce nápisů o králích, válkách a bozích, ve čtyřech dochovaných knihách astronomické tabulky. Rozluštit se je podařilo teprve ve druhé polovině 20. století a mayskými jazyky dnes mluví přes šest milionů lidí.