Mayové

Města v pralese

Mayská města vznikala v tropických nížinách Guatemaly, Belize a jižního Mexika a v horách na jihu. V klasickém období (asi 250–900) je vedli králové s titulem ajaw, „pán“; Tikal, Calakmul, Palenque nebo Copán spolu soupeřily jako městské státy, nikdy nevznikla jedna říše. Svou vládu, narození dědiců, vítězství a obřady dávali králové zapisovat na kamenné stély, oltáře a schodiště.

V 9. století přestala velká města jižních nížin stavět a zapisovat data a během několika generací se z velké části vylidnila. Příčiny se dodnes zkoumají, uvažuje se o suchu, válkách a vyčerpání krajiny. Na severu Yucatánu se dál dařilo Chichén Itze a později Mayapánu. Španělé si mayské území podmaňovali od 20. let 16. století; poslední nezávislé mayské město Nojpetén na ostrově v jezeře Petén Itzá padlo až roku 1697.

Jazyk nápisů

Mayské jazyky tvoří samostatnou jazykovou rodinu. Dnes jich je asi třicet a mluví jimi přes šest milionů lidí, hlavně v Guatemale a Mexiku; Guatemala jich roku 1996 úředně uznala 21.

Nápisy klasického období jsou napsány převážně v jednom jazyce, který se nazývá klasická mayština. Patří do čolské větve rodiny; podle rozšířeného výkladu je předkem východočolských jazyků, z nichž dnes žije čortí, a blízce příbuzný je i čol. Sloužil patrně jako prestižní jazyk písma, podobně jako latina ve středověké Evropě, i v městech, kde se mluvilo jinak; v nápisech se ale objevují i místní, například yucatécké, rysy. Nejstarší nápisy, které lze označit za mayské, pocházejí ze 3. století př. n. l. (San Bartolo v Guatemale).

Znaky pro slova a pro slabiky

Mayské písmo je logosylabické, podobně jako dnešní japonské. Některé znaky (logogramy) stojí za celé slovo, jiné za slabiku (souhlásku se samohláskou, nebo samotnou samohlásku). Písař mohl slovo napsat jedním logogramem, samými slabikami, nebo obojím najednou: slabičný znak pak napovídá, jak logogram přečíst. Slovo bʼalam „jaguár“ je doloženo jako logogram, jako slabiky bʼa-la-ma i jako kombinace obojího.

Znaky se skládají do čtvercových bloků, obvykle jeden až čtyři znaky na blok. Bloky se čtou po dvojicích sloupců zleva doprava a shora dolů. Slabiky zakončené souhláskou se zapisují dvěma znaky, jejichž druhá samohláska se nečte: jméno Pakal se píše pa-ka-la.

Počítání po dvaceti

Mayové počítali po dvaceti a psali čísla pozičně, podobně jako my desítkovými číslicemi. Stačily jim tři znaky: tečka pro jedničku, čárka pro pětku a lastura pro nulu. Čísla do devatenácti se skládala z teček a čárek; vyšší řády stály nad sebou, nejnižší dole. Číslo 33 je tečka (jedna dvacítka) nad třinácti (tři tečky nad dvěma čárkami).

Nulu jako znak pro prázdný řád znali Mayové, stejně jako jejich mezoameričtí předchůdci, nezávisle na Starém světě. V kalendáři se počítalo trochu jinak: třetí řád neměl hodnotu 400, ale 360 dní.

Kalendáře a dlouhý počet

Mayové používali několik kalendářů naráz. Posvátný cyklus tzolkʼin měl 260 dní (13 čísel a 20 jmen dnů), občanský rok haabʼ 365 dní (18 měsíců po 20 dnech a 5 dní navíc). Oba se opakovaly spolu každých 52 let, v takzvaném kalendářním kruhu.

Na stélách se data psala i dlouhým počtem: počtem dní od mýtického počátku, který podle nejběžněji přijímaného přepočtu připadá na 11. srpna 3114 př. n. l. Jednotkami jsou den (kʼin), 20 dní (winal), 360 dní (tuun), 7 200 dní (kʼatun) a 144 000 dní (bʼakʼtun). Datum 13.0.0.0.0, 21. prosince 2012, nebylo koncem světa: nápis v Palenque počítá s datem v roce 4772.

Čtyři knihy

Mayové psali i knihy: dlouhé pruhy papíru z lýka divokého fíkovníku, potažené tenkou vrstvou vápna (štuku) a skládané jako harmonika. Knih bylo patrně mnoho set, možná tisíce. Františkán Diego de Landa (pozdější biskup Yucatánu), který v nich viděl modlářství, dal 12. července 1562 v Maní na Yucatánu spálit knihy a sošky; podle jeho vlastních slov šlo o 27 knih.

Dochovaly se jen čtyři mayské knihy, všechny z postklasického období (asi 11.–15. století): Drážďanský, Madridský a Pařížský kodex a Mayský kodex z Mexika (dříve Grolierův), jehož pravost potvrdil rozbor v roce 2016. Drážďanský kodex koupil ve Vídni roku 1739 ředitel drážďanské královské knihovny Johann Christian Götze. Knihovník Ernst Förstemann ho roku 1880 vydal ve faksimile a v dalších letech v něm rozluštil mayský kalendář a čísla. Při bombardování Drážďan v únoru 1945 kodex poškodila voda ve sklepě.

Rozluštění: znak po znaku

Čísla a kalendář se dala číst už koncem 19. století, zbytek písma ale dlouho ne. V polovině 20. století byl nejvlivnějším mayanistou Brit J. Eric S. Thompson, který považoval znaky převážně za symboly myšlenek bez vztahu k výslovnosti.

Roku 1952 uveřejnil třicetiletý Jurij Knorozov z Leningradu článek, podle něhož je takzvaná Landova abeceda ve skutečnosti seznam slabik. Thompson jeho práci odmítl, a protože mu na Západě málokdo odporoval, prosazovala se jen pomalu. Od roku 1960 Taťána Proskurjakovová (Tatiana Proskouriakoff) ukázala na stélách z Piedras Negras, že data na nich zaznamenávají narození, nástupy a smrt skutečných vládců: nápisy jsou dějiny, ne jen astronomie.

Zlom přišel v prosinci 1973 na první konferenci Mesa Redonda v Palenque, kde Linda Scheleová, Peter Mathews a Floyd Lounsbury přečetli velkou část seznamu palenckých králů. Od 80. let se čtení rychle rozšiřovalo; podle odhadu z roku 2008 lze vyslovit asi 80 % mayských textů a porozumět asi 60 %.

Pakal a Chrám nápisů

Kʼinich Janaabʼ Pakal se narodil roku 603 a v Palenque vládl od roku 615 až do smrti roku 683. Nad jeho hrobkou stojí Chrám nápisů s nápisem o 617 znacích, jedním z nejdelších z mayského světa.

Mexický archeolog Alberto Ruz Lhuillier zvedl roku 1948 (podle jiných pramenů 1949) kamennou desku v podlaze chrámu a objevil schodiště zasypané sutí. Čtyři roky ho vyklízel, až roku 1952 narazil na hrobku: kostra krále ležela v sarkofágu s nefritovou maskou a náhrdelníky.

Po dobytí

Po příchodu Španělů se mayské jazyky začaly psát latinkou. Tak se zachovaly i původní mayské texty: posvátná kniha Kičéů Popol Vuh je známá z rukopisu, který kolem roku 1701 opsal a do španělštiny přeložil dominikán Francisco Ximénez v Chichicastenangu, a v yucatécké mayštině vznikly knihy Chilam Balam.

Mayské písmo se přestalo používat během koloniálního období. Mayské jazyky ne: v Guatemale mluví některým z nich velká část obyvatel a yucatéckou mayštinou se mluví na Yucatánu dodnes.