Jazyky starověku
Féničané
Pobřeží Levanty a Středomoří · asi 1200–146 př. n. l.
Féničané, obchodníci a mořeplavci z Týru, Sidónu a Byblu, rozšířili po celém Středomoří písmo o pouhých dvaadvaceti znacích. Z fénické abecedy vzešla řecká alfabeta, z ní latinka i cyrilice – a přes aramejštinu také hebrejské a arabské písmo. I písmena, jimiž je psán tento text, mají fénické předky.
Obchodníci moře
Po rozpadu velkých říší doby bronzové kolem roku 1200 př. n. l. rozkvetla na úzkém pobřeží pod horami Libanonu samostatná přístavní města: Týros, Sidón, Byblos a Arvad. Sami se označovali hlavně podle svých měst (zda si říkali i Kanaánci, je sporné); jméno Féničané jim dali Řekové a obvykle se spojuje s řeckým slovem pro purpurovou barvu.
Féničané vyváželi cedrové dřevo, sklo, slonovinu a především purpur z mořských plžů ostranek (murex). Zakládali osady na Kypru, na Sicílii, na Sardinii, ve Španělsku i v severní Africe. Nejslavnější z nich, Kartágo, založil podle tradice Týros roku 814 př. n. l.; po třech punských válkách s Římem bylo roku 146 př. n. l. zničeno.
Týros, purpur a lodě
Abeceda o dvaadvaceti písmenech
Fénická abeceda vyšla z protosinajského a protokanaánského písma, jehož znaky vznikly napodobením egyptských hieroglyfů. Za počátek fénické abecedy o 22 písmenech se obvykle klade rok 1050 př. n. l. Zapisovala jen souhlásky (odborně abdžad), četla se zprava doleva v nejstarších nápisech se slova oddělovala krátkou svislou čárkou nebo tečkou.
Každé písmeno mělo jméno, které začínalo jeho hláskou: ʾalp „býk“, bet „dům“, mem „voda“, ʿain „oko“, roš „hlava“. Tvary písmen původně tyto věci zobrazovaly – a býčí hlava převrácená vzhůru nohama je dodnes naše A.
Fénická abeceda a latinka
- ʾalp → Abýk
- bet → Bdům
- gaml → C, Gvrhací hůl? velbloud?
- delt → Ddveře
- he → E?
- wau → F, U, V, W, Yhák, kolík
- zai → Zzbraň?
- ḥet → Hohrada?
- ṭet → (řecká théta)kolo?
- yod → I, Jruka
- kaf → Kdlaň
- lamd → Lbodec na dobytek
- mem → Mvoda
- nun → Nhad? ryba?
- semk → (řecké ksí)sloup? podpěra?
- ʿain → Ooko
- pe → Pústa
- ṣade → (řecké san)?
- qof → Q?
- roš → Rhlava
- šin → Szub
- taw → Tznačka
Pod znakem je jméno písmene, jeho latinský potomek a význam jména. Významy označené otazníkem jsou nejisté a i ostatní jsou obvyklé výklady. Fénická jména písmen nejsou přímo doložena; jsou rekonstruována z hebrejských a řeckých názvů. Řekové si ze souhlásek ʾalp, he, ʿain a yod udělali samohlásky A, E, O a I, z wau ypsilon (Y). Znaky vykresluje písmo Noto Sans Phoenician.
ʾrn z pʿl … bn ʾḥrm mlk gbl lʾḥrm ʾbh
- ʾrn z
- tuto rakev
- pʿl
- udělal
- …
- (jméno, poškozené)
- bn ʾḥrm
- syn Ahiramův
- mlk gbl
- král Byblu
- lʾḥrm ʾbh
- pro Ahirama, svého otce
Tuto rakev udělal …, syn Ahiramův, král Byblu, pro Ahirama, svého otce.Začátek nápisu na sarkofágu krále Ahirama z Byblu, považovaného za nejstarší známý text v plně vyvinuté fénické abecedě; obvykle se datuje kolem roku 1000 př. n. l., datování je však sporné. Čte se zprava doleva a slova odděluje svislá značka 𐤟. Jméno syna je poškozené a jeho čtení je nejisté.
Rozluštění: cipy z Malty
Fénické písmo se luštilo snáze než hieroglyfy nebo klínopis: jazyk je blízký hebrejštině a písmena připomínají staré hebrejské a řecké. Rozhodující byla dvojice mramorových sloupků (cipů) z Malty ze 2. století př. n. l. se stejným věnováním bohu Melqartovi fénicky a řecky. Francouzský učenec Jean-Jacques Barthélemy podle nich roku 1758 určil hodnoty většiny fénických písmen.
Jeden z cipů je dnes v Louvru, druhý na Maltě. Fénických textů se dochovalo málo a jsou krátké – hlavně nápisy na kameni; knihy psané na papyru se nezachovaly.
Fénické písmo po celém Středomoří
Fénickou abecedou psali nejen Féničané. Stéla krále Kilamuwy ze Sam'alu v dnešním Turecku, kámen z Nory na Sardinii nebo zlaté destičky z Pyrgi v Itálii, s obdobným věnováním etrusky a fénicky, ukazují, jak daleko se písmo dostalo. Velmi blízkým písmem je psána i stéla moábského krále Méši a nejstarší hebrejské nápisy.
Nápisy
Punština a Kartágo
V Kartágu a jeho osadách se féničtina vyvinula v punštinu. Přežila pád Kartága o staletí: v severní Africe se jí mluvilo ještě v době svatého Augustina (zemřel 430 n. l.), který ji alespoň zčásti znal. Několik vět v punštině obsahuje i Plautova římská komedie Poenulus (Kartáginec) – zapsaných latinkou, a proto výjimečně i se samohláskami.
Potomci fénické abecedy
V 8. století př. n. l. převzali fénickou abecedu Řekové a doplnili do ní samohlásky; z řeckých jmen alfa a béta vzniklo slovo alfabeta; české abeceda je utvořeno z prvních písmen latinky a, b, c, d. Z řecké abecedy vzešlo etruské písmo a z něj latinka, kterou píšeme česky, a koncem 9. století n. l. i cyrilice.
Na východě se z fénického písma vyvinulo aramejské, z něj hebrejské čtvercové písmo, syrské a přes nabatejské i arabské. Také řecké slovo biblos, „papyrus, kniha“ – a tedy i Bible – souvisí se jménem města Byblos, přes které se do Řecka dovážel egyptský papyrus.
Časová osa
- 14.–13. st. př. n. l.Klínová abeceda v Ugaritu.
- asi 1200 př. n. l.Rozpad říší doby bronzové; rozkvět fénických měst.
- asi 1050 př. n. l.Obvyklé datum počátku fénické abecedy o 22 písmenech.
- asi 1000 př. n. l. (sporné)Nápis na Ahiramově sarkofágu z Byblu.
- 9. st. př. n. l.Stéla Kilamuwy, stéla Méši; na přelomu 9. a 8. st. kámen z Nory.
- 814 př. n. l.Podle tradice založení Kartága.
- 8. st. př. n. l.Řekové přebírají abecedu a přidávají samohlásky.
- asi 500 př. n. l.Zlaté destičky z Pyrgi.
- 332 př. n. l.Alexandr Veliký dobývá Týros.
- 146 př. n. l.Římané ničí Kartágo.
- 5. st. n. l.Svatý Augustin zmiňuje živou punštinu.
- 1758Barthélemy rozluštil fénické písmo.
Jazyky na glóbu
Klepnutím se jazyk ukáže na glóbu:
Zdroje a další četba
- Charles R. Krahmalkov: A Phoenician-Punic Grammar. Brill 2001.
- Josephine Quinn: In Search of the Phoenicians. Princeton University Press 2018.
- Glenn E. Markoe: Phoenicians. British Museum Press 2000.
- Joseph Naveh: Early History of the Alphabet. Magnes Press 1982.
- Glottolog 5 (jazyky a jejich zařazení).