Jazyky starověku
Starověký Egypt
Říše na Nilu · asi 3100–30 př. n. l.
Egyptština patří k jazykům s nejdelší doloženou historií: první nápisy pocházejí z doby kolem roku 3200 př. n. l. a její poslední podoba, koptština, zní dodnes v bohoslužbách egyptských křesťanů. Hieroglyfy rozluštil v roce 1822 Jean-François Champollion; čeští egyptologové už přes šedesát let zkoumají pyramidové pole v Abúsíru.
Dar Nilu
Egypt vyrostl na úzkém pásu úrodné půdy podél Nilu, který každé léto zaplavoval břehy a zanechával na nich černé bahno. Kolem roku 3100 př. n. l. se Horní a Dolní Egypt spojily v jeden stát; jeho vládci, později zvaní faraoni, pak vládli téměř tři tisíciletí.
Ve Staré říši vznikly pyramidy v Gíze, ve Střední říši klasická literatura a v Nové říši sahala egyptská moc od Núbie po Sýrii. Po dobytí Alexandrem Velikým (332 př. n. l.) vládla Egyptu řecká dynastie Ptolemaiovců; smrtí Kleopatry VII. roku 30 př. n. l. se Egypt stal římskou provincií.
Jeden jazyk, pět podob
Egyptština je samostatnou větví afroasijské rodiny; jejími vzdálenými příbuznými jsou semitské jazyky (arabština, hebrejština), berberské, kušitské a čadské jazyky. Za více než čtyři tisíciletí prošla vývojem, který egyptologové dělí na pět období: staroegyptštinu, střední egyptštinu (klasický jazyk literatury, psaný i dlouho poté, co se přestal mluvit), pozdní egyptštinu, démotickou egyptštinu a koptštinu.
Jako mluvený jazyk ustoupila koptština po arabském dobytí Egypta (639–642 n. l.) postupně arabštině a vymřela zhruba v 17. století. Jako liturgický jazyk koptské církve se užívá dodnes.
r n km.t
- r
- ústa, řeč
- n
- (přivlastnění)
- km.t
- Černá (země) = Egypt
řeč EgyptaTak egyptský jazyk nazývá Příběh Sinuhetův; jinde je toto označení doloženo jen výjimečně. Km.t, „Černá“, je úrodná nilská půda, na rozdíl od „Červené země“ pouště. Svislá čárka za znakem úst říká, že se znak čte jako celé slovo; znak na konci je určovatel země či města a nečte se. V koptštině se jazyk jmenuje (sahidsky) ⲧⲙⲛ̄ⲧⲣⲙ̄ⲛ̄ⲕⲏⲙⲉ – i v tomto jménu žije stará km.t (koptsky kēme).
Nejstarší zápisy
Egyptské písmo se objevuje na konci 4. tisíciletí př. n. l., zhruba ve stejné době jako klínové písmo v Mezopotámii. Mezi nejstarší doklady patří popisky z hrobky U-j v Abydu a Narmerova paleta, na níž je jméno krále zapsané dvěma znaky: sumcem (nꜥr) a dlátem (mr).
Zda Egypťané myšlenku písma převzali z Mezopotámie, nebo ji vynalezli sami, není rozhodnuto; znaky i způsob zápisu jsou každopádně vlastní, egyptské.
Hieroglyfy: obrázky, které se čtou
Slovo hieroglyf pochází z řečtiny a znamená „posvátná řezba“; Egypťané mluvili o „božích slovech“. Hieroglyfy nejsou obrázkové písmo v prostém smyslu: kombinují znaky pro celá slova, znaky pro jednu, dvě nebo tři souhlásky a určovatele (determinativy), které se nečtou a jen upřesňují význam – například postavička muže u slov pro lidi.
Klasická střední egyptština používala asi 700–800 znaků, v ptolemaiovské době jich kněží vytvořili několik tisíc. Písmo zapisovalo jen souhlásky; samohlásky neznáme, a proto egyptologové při výslovnosti vkládají mezi souhlásky e: nfr se čte nefer. Psalo se nejčastěji zprava doleva, ale také zleva doprava a ve sloupcích; postavy a zvířata vždy hledí k začátku řádku.
Jednosouhláskové znaky a další
- ꜣsup
- jrákos
- ꜥpaže
- wkuřátko křepelky
- bnoha
- prohož či stolička
- frohatá zmije
- msova
- nhladina vody
- rústa
- ssložená látka
- tbochník chleba
- kkošík
- ḏkobra
- ꜥnḫtrojsouhláskový znak „život“
- A1určovatel: člověk, muž
nfr (+ f + r)„dobrý, krásný“ – trojsouhláskový znak nfr, za ním znaky f a r jako nápověda ke čtení
Asi dvacet čtyři jednosouhláskových znaků tvoří jakousi „abecedu“, Egypťané je však nikdy nepoužívali samostatně jako abecedu. Znaky vykresluje písmo Noto Sans Egyptian Hieroglyphs.
Písaři
Číst a psát uměla jen malá část Egypťanů. Písaři se učili léta, nejprve opisováním vzorových textů, a patřili ke vzdělané elitě úředníků, kněží a správců. Psali rákosovými pery na papyrus, dřevěné tabulky a střepy (ostraka) černou sazí; červeně zvýrazňovali nadpisy, začátky oddílů a data.
Na papyru a v každodenním psaní se hieroglyfy zjednodušovaly v rychlé písmo. Obrázkové hieroglyfy zůstaly hlavně pro nápisy na chrámech, hrobkách a sochách.
Hieratické a démotické písmo
Hieratické písmo je zkrácená, psací podoba hieroglyfů, používaná od nejstarších dob pro úřední záznamy, dopisy i literaturu. Od 7. století př. n. l. se v každodenní správě prosadilo ještě rychlejší démotické písmo; hieratické zůstalo hlavně pro náboženské texty.
Poslední datovaný hieroglyfický nápis pochází z roku 394 n. l. a poslední démotický z roku 452 n. l.; oba jsou na ostrově Philae. Pak znalost egyptských písem na čtrnáct století zanikla.
Písmo na papyru
Koptština: egyptština řeckými písmeny
Od 3. století n. l. psali egyptští křesťané svůj jazyk řeckou abecedou, doplněnou o šest až sedm písmen převzatých z démotického písma pro hlásky, které řečtina neměla. Poprvé se tak v egyptských textech zapisovaly i samohlásky.
Díky tomu je koptština pro egyptologii klíčová: prozrazuje, jak se egyptská slova vyslovovala, a Champollion, který koptsky uměl, v ní poznal jazyk, jenž se skrývá za hieroglyfy.
Koptská písmena z démotického písma
- ššei
- ffei
- chchei (bohairský dialekt)
- hhori
- dždžandža
- ččima
- titi
Ostatní koptská písmena jsou řecká. Výslovnost se lišila podle dialektu.
Rozluštění: Rosettská deska
V červenci 1799 našli francouzští vojáci Napoleonovy výpravy u města Rašíd (Rosetta) v deltě Nilu kámen s nápisem ve třech písmech: hieroglyfy, démoticky a řecky. Jde o výnos kněží z roku 196 př. n. l. na počest krále Ptolemaia V. Řecké znění bylo čitelné, a dávalo tak klíč k oběma egyptským. Po porážce Francouzů připadla deska Britům a od roku 1802 je v Britském muzeu.
Britský přírodovědec Thomas Young v letech 1814–1819 ukázal, že kartuše obsahují jméno Ptolemaia, a určil hodnoty některých znaků. Rozhodující krok však udělal Jean-François Champollion.
Champollion: „Mám to!“
Champollion porovnal jméno Ptolemaia z Rosettské desky se jmény Ptolemaia a Kleopatry z obelisku z Philae a získal hodnoty řady znaků. V září 1822 pak v kopiích nápisů z Abú Simbelu přečetl egyptská jména Ramesse a Thutmose – a pochopil, že fonetické znaky nesloužily jen k zápisu cizích jmen. Podle známé historky vběhl k bratrovi se slovy „Je tiens l’affaire!“ („Mám to!“) a omdlel.
Svůj objev ohlásil 27. září 1822 v Dopise panu Dacierovi a v roce 1824 vydal celkový popis písma: hieroglyfy kombinují znaky fonetické se znaky pro slova. Znalost koptštiny mu pomohla poznat, co jednotlivá slova znamenají.
Slova, která pocházejí z egyptštiny
Některá egyptská slova se přes řečtinu, hebrejštinu, koptštinu nebo arabštinu dostala až do češtiny:
| egyptsky | význam | v češtině |
|---|---|---|
| pr-ꜥꜣ | velký dům (palác) | faraon |
| hbnj | ebenové dřevo | eben |
| wḥꜣt | oáza | oáza |
| qmj.t | pryskyřice | guma |
| hbj | ibis | ibis |
| ḏbt | cihla | adobe (nepálená cihla) |
Z hieroglyfů abeceda
V Serabit el-Chádim na Sinaji, kde Egypťané těžili tyrkys, objevili Hilda a Flinders Petrieovi v letech 1904–1905 krátké nápisy v neznámém písmu. Alan Gardiner v roce 1916 ukázal, že jde o semitský jazyk zapsaný znaky, které napodobují hieroglyfy: každý znak označoval první hlásku svého jména. Kresba býčí hlavy (ʾalp, „býk“) znamenala ʾ, domek (bayt) b, vlnovka vody (mayim) m.
Z tohoto protosinajského písma a jeho kenaanských obdob se vyvinula fénická abeceda a z ní řecká, latinka i další abecedy. Písmeno A je tak vzdáleným potomkem býčí hlavy, převrácené vzhůru nohama.
Česká egyptologie
Zakladatelem české egyptologie je František Lexa (1876–1960), rodák z Pardubic, profesor Univerzity Karlovy a autor rozsáhlé mluvnice démotštiny. Roku 1958 vznikl Československý egyptologický ústav; po Lexově smrti ho od roku 1960 vedl jeho žák Zbyněk Žába.
Čeští a slovenští egyptologové se v 60. letech zapojili do záchrany památek Núbie před zatopením Asuánskou přehradou a od roku 1960 zkoumají pyramidové pole v Abúsíru jižně od Káhiry. Pod vedením Miroslava Vernera a jeho nástupců zde objevili mimo jiné neporušenou hrobku kněze Iufaa a pyramidu královny Chentkaus II.
Čeští egyptologové a Abúsír
Časová osa
- asi 3300–3200 př. n. l.Popisky z hrobky U-j v Abydu – nejstarší egyptské písmo.
- asi 3100 př. n. l.Sjednocení Egypta; Narmerova paleta.
- 26. st. př. n. l.Pyramidy v Gíze (Stará říše).
- asi 2000–1700 př. n. l.Střední říše; klasická literatura, Příběh Sinuhetův.
- asi 1550–1070 př. n. l.Nová říše; Ramesse II. vládne v 13. století.
- 7. st. př. n. l.Nástup démotického písma.
- 332 př. n. l.Alexandr Veliký dobývá Egypt; po jeho smrti vládnou Ptolemaiovci.
- 196 př. n. l.Kněžský výnos na Rosettské desce.
- 30 př. n. l.Smrt Kleopatry VII.; Egypt římskou provincií.
- 394 n. l.Poslední datovaný hieroglyfický nápis (Philae).
- 452 n. l.Poslední datovaný démotický nápis (Philae).
- asi 17. st.Koptština zaniká jako mluvený jazyk.
- 1799Nález Rosettské desky.
- 1822Champollion ohlašuje rozluštění hieroglyfů.
- 1958Založen Československý egyptologický ústav.
- 1960Začínají české výzkumy v Abúsíru.
Egyptština na glóbu
Klepnutím se jazyk ukáže na glóbu:
Zdroje a další četba
- James P. Allen: Middle Egyptian. An Introduction to the Language and Culture of Hieroglyphs. Cambridge University Press, 3. vyd. 2014.
- Antonio Loprieno: Ancient Egyptian. A Linguistic Introduction. Cambridge University Press 1995.
- Alan Gardiner: Egyptian Grammar. Griffith Institute, 3. vyd. 1957.
- Richard Parkinson: Cracking Codes. The Rosetta Stone and Decipherment. British Museum Press 1999.
- Český egyptologický ústav Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
- Glottolog 5 (jazyky a jejich zařazení).