Slova z češtiny ve světě

Kudy slova odcházela

Čeština patří k jazykům, které mnohem víc slov přejímaly, než jich daly jiným: v jejím slovníku jsou stovky slov z němčiny, latiny nebo francouzštiny. Do velkých západních jazyků jich odešlo jen několik (více jich převzaly sousední jazyky – polština, slovenština, lužická srbština, rakouská němčina). Starší z nich prošla nejdřív němčinou, sousedním jazykem, s nímž čeština sdílela stát, města i vojska, a teprve odtud se dostala do nizozemštiny, francouzštiny a angličtiny.

Slova, o nichž se mluví jako o „českých slovech ve světě“, nejsou všechna stejného druhu. Houfnice, polka nebo robot jsou česká slova, která převzaly jiné jazyky. Dolar pochází z českých zemí, ale ne z češtiny: je to zkrácené německé jméno mince ražené v Jáchymově. Semtex je obchodní název výrobku. A u několika slov, která se za česká vydávají, se český původ nepotvrdil.

U každého slova je proto třeba rozlišovat, co je doložené dobovými prameny, co je převládající výklad etymologů a co je jen jedna z možností nebo pozdější historka. Následující přehled tato rozlišení zachovává.

Houfnice a píšťala: zbraně husitských válek

Nejstarší česká slova, která se rozšířila do západoevropských jazyků včetně angličtiny, přinesly husitské války (1419–1434/36). Starší přejetí zůstala v sousedních jazycích (např. něm. Petschaft „pečetidlo“ z č. pečeť, kolem 1300). Husité bojovali z vozových hradeb, pojízdných opevnění ze spojených vozů, a užívali v nich palné zbraně ve větší míře, než bylo v tehdejší Evropě obvyklé. S obávanými zbraněmi převzali sousedé i jejich jména.

Houfnice bylo krátké dělo s velkou ráží, které podle obvyklého výkladu dostalo jméno podle toho, že se jím střílelo do houfu, tedy do shluku nepřátel. Samo slovo houf je ovšem staré přejetí ze středohornoněmeckého hūfe (dnešní Haufen, hromada, dav), takže se slovo do němčiny vlastně vrátilo. Nejstarší německá podoba aufeniz je doložena v listině z roku 1440; později se ustálilo Haubitze. Z němčiny se slovo rozšířilo do většiny evropských jazyků: nizozemské houwitser dalo koncem 17. století anglické howitzer, z něm. Haubitze vycházejí i francouzské obusier, italské obice a ruské гаубица.

Píšťala znamenala v husitské době také lehkou ruční palnou zbraň, pojmenovanou podle tvaru hlavně. Podle převládajícího výkladu, který uvádějí německé etymologické slovníky (Kluge), přešlo slovo do němčiny v podobách jako pitschale nebo pitschole, z nichž se vyvinulo Pistole; odtud francouzské pistolet (doloženo kolem roku 1550) a anglické pistol (kolem roku 1570). Jiný výklad spojuje slovo s italským městem Pistoia, proslulým výrobou zbraní. Zastánci českého původu upozorňují, že německé podoby jsou doloženy dříve než italské pistola ve významu zbraně (to podle dostupných údajů až počátkem 17. století); spor ale za zcela uzavřený pokládat nelze.

Dolar: slovo z Čech, ale ne z češtiny

Kolem roku 1516 se v údolí v Krušných horách začalo těžit bohaté stříbro. Hrabata Šlikové tam založili horní město, které dostalo německé jméno Joachimsthal, „údolí svatého Jáchyma“ (Thal, dnes Tal, znamená údolí a je příbuzné s anglickým dale). Česky se mu říká Jáchymov. V letech 1519–1520 se tu začaly razit velké stříbrné mince, v němčině nazývané Joachimsthaler, tedy jáchymovské. Velké stříbrné mince razili už dřív v Tyrolsku (od roku 1486), jméno celé skupině ale dal až jáchymovský tolar.

Dlouhé jméno se brzy zkrátilo: podoba Taler je v němčině doložena od 30. let 16. století. Z němčiny pochází i české tolar. V dolnoněmeckých nářečích a v nizozemštině zněla mince daler, daalder; v angličtině je daler doloženo k polovině 16. století a kolem roku 1600 se změnilo v dollar. Angličtí osadníci v Americe pak takto označovali hlavně španělskou stříbrnou minci peso (Spanish dollar) a Spojené státy přijaly roku 1785 dolar za svou měnovou jednotku; zákon o ražbě mincí z roku 1792 ho pak přesně vymezil podle španělské mince.

Zatímco západní jazyky převzaly druhou část jména, do ruštiny se dostala první: ефимок (jefimok), podle Jáchyma. Ze stejného kořene pocházel i slovinský tolar, měna Slovinska v letech 1991–2006. Slovo dolar tedy vzniklo v českých zemích a jeho předek pojmenovává české město, jazykově je však německé. Hornickou krajinu Jáchymova zapsalo UNESCO roku 2019 na seznam světového dědictví jako součást Hornického regionu Krušnohoří.

Polka: tanec doložený, jméno sporné

Polka, rychlý párový tanec ve dvoučtvrtečním taktu, vznikla v Čechách ve 30. letech 19. století. Kolem roku 1835 se tančila v pražských sálech a kolem roku 1840 ji podle obvyklého podání přinesl do Paříže pražský taneční mistr Johann Raab. V Londýně vyvolala roku 1844 takovou módu, že dobový dopis mluví o „polkománii“. S tancem se jeho jméno dostalo do většiny evropských jazyků a později i do Ameriky.

Původ jména je sporný. V anglických a dalších velkých slovnících se častěji uvádí výklad od slova Polka, tedy „polská žena“, případně „polský tanec“, spojovaný se sympatiemi k polskému listopadovému povstání let 1830–1831. Kulturní historik Čeněk Zíbrt (1895) dával přednost výkladu od slova půlka, podle krátkého polovičního kroku. Ani jeden výklad nemá přímou oporu v pramenech z doby vzniku tance.

Za nedoložené je třeba pokládat i vyprávění o vzniku tance, které se poprvé objevilo v pražském časopise Bohemia roku 1844 a které převzal Zíbrt: polku měla kolem roku 1830 vymyslet mladá venkovská dívka Anna Slezáková (rozená Chadimová) a učitel Josef Neruda ji zapsal a rozšířil. Jde o tradiční vyprávění, ne o doložený fakt.

Robot: slovo z divadla

Divadelní hra Karla Čapka R.U.R. (Rossumovi univerzální roboti) vyšla knižně roku 1920. Světovou premiéru měla 2. ledna 1921 v Hradci Králové, 25. ledna 1921 ji uvedlo Národní divadlo v Praze. Roboti v ní nejsou stroje z kovu, ale uměle vyrobení lidé, levní a výkonní dělníci bez citů, kteří se nakonec proti lidstvu vzbouří.

Hra se rychle rozšířila: v říjnu 1922 ji uvedla newyorská Theatre Guild, v dubnu 1923 následoval Londýn a do roku 1923 byla přeložena do třiceti jazyků. S ní se po světě rozšířilo slovo robot, které v mnoha jazycích zatlačilo starší výrazy jako automat nebo android. Angličtina slovo nepřeložila a převzala ho v české podobě.

Základem je české robota, nucená práce, kterou poddaní odváděli vrchnosti; v českých a dalších rakouských zemích ji zrušil zákon ze 7. září 1848 (v Uhrách už dubnové zákony téhož roku). Slovo je praslovanské a podle etymologických slovníků je příbuzné se staročeským rob „otrok“ (církevněslovansky rab) i s německým Arbeit (práce). Slovo robota ve významu nucené práce přešlo ze slovanských jazyků už dříve do maďarštiny (robot) a do rakouské němčiny. V češtině se robot dodnes skloňuje dvojím způsobem: roboti ze sci-fi jako životné podstatné jméno (ti roboti), kuchyňské a průmyslové stroje spíš jako neživotné (ty roboty). Čapek sám užíval životné tvary.

Semtex, kolache a háček

Semtex je plastická trhavina, kterou vyvinuli chemici Stanislav Brebera a Radim Fukátko z chemického závodu v Semtíně, dnes části Pardubic. Název se obvykle vykládá jako spojení jména Semtín s koncovkou -ex (od explosive, výbušnina). Výroba začala roku 1964, podle jiných pramenů 1966. Do světových jazyků se slovo dostalo hlavně ve zpravodajství o teroristických útocích 80. let, mimo jiné o atentátu na let Pan Am 103 nad Lockerbie v prosinci 1988.

Jiná slova se udržela jen v menším okruhu. V americké angličtině, hlavně v Texasu a na Středozápadě, kam v 19. století mířili čeští vystěhovalci, se užívá kolache pro sladké kynuté pečivo s náplní; podoba pravděpodobně vychází z českého množného čísla koláče. Jazykovědci a typografové píší anglicky háček, česky „malý hák“, pro diakritické znaménko nad písmeny č, ř nebo š; vedle něj se užívá i termín caron. Obě slova uvádějí americké výkladové slovníky.

Co českého původu není

Kolem českých slov ve světě koluje i řada tvrzení, která neplatí. Anglické hocus-pocus, kouzelnická formule doložená v angličtině od 17. století, se někdy spojuje s českým pokus; pro takový původ není žádný doklad. Pálenka slivovitz se v anglických seznamech „českých slov“ také objevuje, anglické slovníky ji ale obvykle odvozují ze srbochorvatského šljivovica.

Opatrnost je na místě i u slov, jejichž český původ je skutečný. Že dolar pochází z Jáchymova, je doložené, ale slovo samo je německé. Že pistole pochází z píšťaly, je převládající, ne jediný výklad. A že se polka jmenuje podle půlky, je jen jedna ze dvou hypotéz. Rozlišovat tyto stupně jistoty je pro etymologii stejně důležité jako samotný výsledek.