Čaj a slova na cestách

Jeden znak, mnoho výslovností

Čínské slovo pro čaj se píše znakem 茶. Vznikl ze staršího znaku 荼 (tu), který označoval různé hořké rostliny a za dynastie Chan (202 př. n. l. – 220 n. l.) už i čaj; podoba 茶, o jeden vodorovný tah kratší, se ustálila za dynastie Tchang (618–907). Znak je jeden, výslovnost se však v čínských jazycích liší: mandarínsky chá (česky přepisováno čcha), kantonsky caa, šanghajsky zo, v jihominských nářečích na pobřeží provincie Fu-ťien tê.

Historičtí fonologové soudí, že všechny tyto výslovnosti vyšly z jednoho středočínského tvaru, rekonstruovaného zhruba jako dra (dr- tu značí jedinou retroflexní souhlásku), a rozrůznily se pravidelnými hláskovými změnami. Samo čínské slovo mohlo být podle jedné z hypotéz přejato z austroasijských jazyků v domovině čajovníku, v oblasti jihozápadní Číny a severní Barmy, kde se rekonstruuje kořen s významem ‚list‘. Tato domněnka není prokázaná.

Jazyky, které čaj poznaly z Číny, převzaly výslovnost, se kterou se setkaly. Slova pro čaj se proto dělí do dvou hlavních typů, cha a te. Vedle nich existují slova jiného původu, hlavně v oblastech, kde se čajovník užívá odedávna; barmsky se například nakládaným čajovým lístkům říká lahpet.

Cha: cesty po souši

Podoba cha se šířila hlavně po pozemních cestách z vnitrozemí Číny do střední Asie a Persie. Cestou získala koncové -j: perština má čáj, turečtina çay, arabština šáj, hindština a urdština čáj. Podle Victora Maira a Erlinga Hoha jde o perskou koncovku, se kterou slovo putovalo dál na západ i na jih; do hindštiny a urdštiny se dostalo pod vlivem mughalského dvora.

Po souši přišel čaj i do Ruska. Roku 1638 dostal car Michail Fjodorovič darem od mongolského chána čtyři pudy (asi 65 kg) čaje a později se čaj do Ruska dovážel karavanami. Ruské чай (čaj) má stejné koncové -j jako perské slovo; kudy přesně do ruštiny přišlo, zda přes perštinu, turkické jazyky nebo mongolštinu, se vykládá různě.

Mnohem dříve převzaly slovo z čínštiny japonština, korejština a vietnamština, a to ze starších podob čínštiny, nezávisle na obchodu 16. století. Japonsky se čaji říká ča (zdvořile oča) a vedle toho i čtení sa, například ve slově sadó, ‚čajový obřad‘. Korejština má ča, vietnamština dvě podoby, trà a chè.

Te: cesty po moři

Podoba te pochází z amojského nářečí jihominské čínštiny, kterým se mluví v přístavu Sia-men (pinyin Xiamen, dříve Amoy) v provincii Fu-ťien. Sia-men a nedaleké Čchüan-čou patřily k hlavním místům styku s cizími obchodníky. Výslovnost tê převzala od jihominských obchodníků i malajština (teh), jazyk obchodu v jihovýchodní Asii.

Do Evropy ji přinesli Nizozemci. Nizozemská Východoindická společnost převezla první náklad čaje roku 1607 z Macaa na Jávu a brzy se stala hlavním dovozcem čaje do Evropy. Nizozemské thee převzali její obchodníci buď přímo od jihominských obchodníků ve Fu-ťienu a na Tchaj-wanu, nebo prostřednictvím malajštiny v jávském přístavu Bantam; uvádějí se obě cesty.

Z nizozemštiny se slovo rozšířilo do dalších západoevropských jazyků: angličtina má tea, francouzština thé, němčina Tee, španělština té. Samuel Pepys si roku 1660 zapsal do deníku, že poprvé pil „a cup of tee (a China drink)“. Protože čaj do západní Evropy vozily lodě, spojuje se podoba te s námořním obchodem a podoba cha s pozemními cestami. Je to užitečné, ale zjednodušené pravidlo.

Čeština: od thé k čaji

Čeština patří k typu cha. Slovo čaj převzala podle českých etymologických slovníků z ruštiny; koncové -j ukazuje na větev, která prošla střední Asií. Stejné slovo má slovenština a jihoslovanské jazyky (srbsky a chorvatsky čaj, bulharsky чай).

Sousední jazyky mají jinou podobu. Němčina (Tee) a maďarština (tea) patří k typu te. Polština má herbata, z novolatinského herba thea (thee), ‚čajová bylina‘, a litevské arbata je převzaté z polštiny; te je v nich tedy také, jen skryté ve spojení se slovem pro bylinu. WALS proto polštinu řadí mezi jazyky s jiným slovem. Konvici se polsky přesto říká czajnik, z ruského чай.

Ani čeština neznala vždy jen čaj. Starší bylo thé (té), přejaté nejspíš z němčiny v pravopisu podle francouzštiny. Čaj pronikl do spisovné češtiny v 19. století jako rusismus a thé přibližně do počátku 20. století vytlačil; dnes je thé zastaralé. Slovem čaj se dnes označují i nálevy z jiných rostlin než z čajovníku, například ovocný nebo bylinný čaj.

Výpůjčka, nebo příbuznost?

Podobnost slov v různých jazycích může mít dvě příčiny. Příbuzná slova (kognáty) zdědily příbuzné jazyky ze společného prajazyka: české tři, latinské trēs a anglické three si jsou podobná, protože pocházejí z téže indoevropské číslovky, a hláskové změny, které je od sebe vzdálily, jsou pravidelné. Přejatá slova (výpůjčky) naproti tomu jazyk převzal od jiného jazyka, s nímž vůbec nemusí být příbuzný. Anglické a maďarské tea se píší stejně, ačkoli angličtina je indoevropská a maďarština uralská; společné mají jen to, že obě slovo přejaly.

Výpůjčka, která se rozšířila do mnoha jazyků, často vzdálených a nepříbuzných, se nazývá putovní slovo; v lingvistice se užívá i německý termín Wanderwort (množné číslo Wanderwörter). Taková slova cestují obvykle se zbožím, plodinami, zvířaty nebo novými technikami. U starých putovních slov, jako jsou názvy mědi, stříbra, vína nebo konopí, bývá těžké určit, ze kterého jazyka vyšla. Čaj je výjimečný tím, že se rozšířil poměrně pozdě a jeho cesty jsou dobře doložené.

Káva, cukr, pomeranč a další

Čaj není jediné slovo, které přicestovalo se zbožím. Podobně se šířily názvy plodin a pochutin, které Evropa poznala z Asie, Afriky a Ameriky. U většiny je cesta dobře doložená, u některých zůstává začátek nejistý.

Káva: arabské qahwa se do evropských jazyků dostalo přes osmanskou turečtinu (kahve); do angličtiny roku 1582 přes nizozemské koffie. Jde o arabské slovo, které dřív označovalo i víno; odvozuje se buď od slovesa s významem ‚nemít chuť k jídlu‘, nebo od kořene pro tmavou barvu. Často uváděné spojení s etiopskou oblastí Kaffa je méně jisté.

Čokoláda: španělské chocolate je doloženo od roku 1579, jeho starší původ je však sporný. Rozšířené tvrzení, že pochází z nahuatlského chocolatl, se neopírá o prameny: rané texty v nahuatlu nazývají čokoládový nápoj cacahuatl, ‚kakaová voda‘. Výklad z hypotetického xocoatl, ‚hořký nápoj‘, má hláskové potíže; část badatelů spojuje slovo s nawatským chikola:tl, ani to však není jisté.